Prosinec 2018

Můj rok 2018

31. prosince 2018 v 10:00 | Michaela |  Povídání
  • První kabelka z Pařížský ulice
  • Druhorozenému bylo osmnáct
  • Mně bylo padesát dva
  • Operace tříselné kýly
  • Nádherný cvičící týden na Rhodosu
  • Prvorozený se nastěhoval znovu do Letňan
  • Stala jsem se nedělní výběrčí Téma týdne
  • Zánět rohovky, týden ve špitále, 6 týdnů doma
  • Cvičící víkend v Srbech se stává tradicí
  • Viděla jsem se postupně s VendyW, Čerfem a Beallarou
  • Druhorozený udělal reparát z práva
  • Prvorozenému bylo třicet, bydlí s Vendulkou, Milou a Bongem
  • Byla jsem šestkrát v divadle
  • Měla jsem dva články na titulce (za rebelie zřejmě poslední)
  • Z objektivních důvodů žiju opět v celibátu
  • Celkově tenhle rok stál za hovno
  • Na rok 2019 mám jediný plán, zbavit se legálně Druhorozeného

Western Union, dobrý den

21. prosince 2018 v 14:00 | Michaela |  Pohoršená
Služba Western Union je zasílání peněz v hotovosti. Transakce trvá pouze několik minut a peníze si můžete vyzvednout na druhém konci světa. U nás je nejdostupnější na pobočkách České pošty.

Po mém přestěhování na call centrum netrvalo Filipovi dlouho, než ho napadlo, že když už na tom CC sedím, mohla bych rovnou vypomáhat na zákaznické lince. To bylo loni v létě, málem jsem se zhroutila. Každou křivdu si sem zapisuju, stačilo zalistovat a hned se mi vrátilo, jak bylo pro mě těžký radit s programem, který jsem stěží chápala. Když jsem to konečně zvládla, tak tradáá popojedem. Na jaře se spustil nový program pro tisíc poboček České pošty. Z každé pošty byla na školení jedna pracovnice, každá pošta dostala tištěný velmi podobný manuál s obrázky, Veronika se s ním hodně nacrcala. Pošty naskakovaly postupně, strávila jsem tři týdny přilepená k telefonu. A nejen já, všichni, i Filip přiložil ucho k dílu. Největší problém pro pošty byl, vůbec se do programu přihlásit. Máte u ruky manuál? Ne, já jsem na školení nebyla. Manuál? Kolegyně ho má doma. Very faine.

Pošty už fungují skvěle, teď nejvíc řešíme problémy s klienty, kteří naletěli podvodníkům a urputně se hádají že ne. Všechna zasílání peněz do afrických zemí, pokud zasílá občan ČR, jsou podvody. Není žádný pejsek v Kamerunu, půjčka z Beninu, charita v Nigerii nebo americký voják na misi v Ghaně, kterému ukradli peníze a mobil a je odkázaný pouze na pomoc dobré ženy z Čech. Už i na webkách americké armády je varování před těmito podvody. Denně tu žasnu nad tím, jak jsou lidé totálně bez mozku. Paní žádá o půjčku ve francouzské bance a poplatky za zprostředkování posílá frajerovi do Afriky. Víte, že Benin je chudá země v Africe? Ne. Údajná smlouva o půjčce je přeložená do češtiny přes google, razítko z brambory nebo stažené z nějakého jiného dokumentu.

Nadrženému chlapovi se úplně odkrví mozek a naposílá nějaké krasavici ze seznamky do Ruska 360 tisíc na cestovní výlohy. Kam proboha cestuje? Na Mars? Raketou na Mars zpívám si škodolibě a vyptávám se ho. Musím. Zuzana říká, že jí to připadá velmi ponižující, tahat z klientů proč a komu ty peníze posílají, ale my máme ze zákona povinnost podezřelé transfery nepouštět. Paní Horáčková, proč neposíláte ty peníze na charitu do Senegalu přes bankovní účet? Posílám je stejně jako Enrique Iglesias. Bohužel podvodníci se velmi často zaštiťují známými osobnostmi. Já si s Enriquem píšu! Tak to jo, v tom případě už nemám žádné otázky. Verčo, prosím tě, zablokuj ji. Další dáma prodává nějaký sedačky do Kalifornie, peníze pošle chlápkovi do Turecka. Vy něco prodáváte, a místo abyste dostala za své zboží peníze, posíláte je do Turecka. Rozumím tomu dobře? Nepřipadá vám to divné?

Je to sice maličko neprofesionální, ale nad zaslanými dokumenty se neskutečně bavíme. Pán posílá peníze svému údajnému známému na operaci žaludku do Ghany, nám předloží lékařskou zprávu z ortopedie s razítkem nemocnice z Kuala Lumpur. Falešná víza, smlouvy i doklady totožnosti. Moje nejoblíbenější je Miss Jogurt. Teda já nevím, jestli je to nějaká miss, ale takovou fotku jsem na dokladu v životě neviděla.


Pořád to nechápu

9. prosince 2018 v 20:00 | Michaela |  Pohoršená
Kristina vymyslela, že spolu půjdeme v neděli na snídani, zase taková akce "holky s holkama", a protože třetí do party byla její malá Evička (5,5 roku), výběr kavárny se řídil hlavně jejím vkusem. Café Chloé. Den předem jsem si vygůglila, kam vlastně jedu. A byla jsem upřímně zděšená, Kristina říkala něco o květinové stěně, která Efku nadchla, ale to co jsem viděla, předčilo všechna moje očekávání. Já vím, jsem stará a konzervativní, obliba selfie mě naprosto minula, ale fotit si kabelky v kavárně? Heč, podívejte se, kde byla moje kabelka.


Přijela jsem se značným náskokem, asi 12 minut před otevírací dobou a protože byly otevřené dveře, vnikla jsem dovnitř. Říkala jsem si, že třeba o adventu otevírají dříve. Neotvírají, aby byli tak hodní, že mě nevyhodili. Zabrala jsem tedy okamžitě jeden ze dvou stolků u stěny. Kavárna je titěrná, věšák nikde a kabát na těch kytkách nedržel. Moje holky měly trochu zpoždění, mezitím se nahrnulo dost lidí. Nechci být vošklivá, ale dávno nepamatuju tak neschopnou obsluhu. Holčiny byly milé, ale totálně mimo, kafe nosily obouruč. To i já ho do zasedačky nesu sebevědoměji a zvládnu i dva hrnky. Hlavně nosily všechno zvlášť a se značnými pauzami. Muffin. Káva. Ovesná kaše. Prosseco. Jahodová limonáda. Latté. Druhé prosseco a wrap jsme musely připomenout. Kaše byla vynikající. Na bubliny každá sklenička jiná.

Jakmile se uvolnil druhý stolek u květin, dospělé ženské! se okamžitě přemístily. I naše skupinka byla sledována ostřížím zrakem a než jsme se oblékly, dáma připravená vystartovat hrabala nohou pár minut naprázdno. A nakonec jsme neodolaly a též pořídily fotku. Takovou trochu jinou.

Aby vás to nepletlo, zajíček je Efčina kabelka
Zdroj: Kristiny mobil

Konec výchovy puberťáka (vlastního)

7. prosince 2018 v 18:00 | Michaela |  Povídání o puberťákovi
Výchovu jsem ukončila po osmnácti letech, deseti měsících a dvanáci dnech, a ne z důvodu šťastného dovršení, ale prostě mi došly síly. Teď se jen snažím soužití se synem přežít bez Neurolu nebo vůbec přežít. Tím myslím, jak se mě snažil při posledním nákupu v našem OC strčit nenápadně pod projíždějící mašinku. Naštěstí byla už tak blízko, že jsem ji viděla i já. Také se ho snažím zbavit. Nápadně. Zkoušela jsem ho přeposlat několika zdejším blogerkám, seřazeno abecedně: AngryMagdě, Atheiře, která mi mile napsala, že jsem se posrala a Bobouš. Karol Dee zkoušel sám. Kačenku jsem vynechala, na mě je moc divoká.

Možná intuitivně vycítily nebo si přečetly v mých článcích, že jsem z Druhorozeného vychovala hotelového hosta. Hosta, který spoléhá na to, že hotelová služba z jeho pokoje odnese špinavé prádlo a nádobí, že hotelový údržbář opraví rozbitou sprchu. Jako ta sprcha mě vážně naštvala. Byla načatá dobře půl roku, to tu ještě bydlel i Prvorozený, taky hotelový host. Když hadice od sprchy definitivně praskla, Druhorozený se ani neobtěžovat mi to říct. V Hornbachu jsem zaměstnala půl tuctu prodavačů, protože jsem ještě potřebovala nějaký nástroj, kterým by se odšroubovala ta stará hadice. Vybrali mi sikovky. Když synek viděl, jak napumpovaná jsem přilítla domů, hadici bez keců vyměnil.

Výchovu jsem ukončila v den třicátých narozenin Prvorozeného. Po třiceti pracných, ale poctivých letech dělání matky je ze mě spolubydlící.