Říjen 2018

Jsem protivná..!

26. října 2018 v 22:00 | Michaela |  Povídání
Pořád si na ten podzim nějak nemůžu zvyknout. Já se fakt snažím, ale nejde mi to. Pořád pláču, že mi někdo ukradl léto. Jsem protivná na všechny okolo. Vzteklá, negativní a držkatá v práci na Filipa. A to je špatně, protože Filip je můj šéf a taky by mě mohl klíďo píďo vyhodit. I Honza vážně pokýval hlavou a řekl, že bych si měla vrznout, abych byla příjemnější, co prý ti mí šoustálisti. Honzíku, na hovno. Od něho ta péče sedí, protože když se jim povedlo zajistit chůvu k dětem a jeho krásná žena mu navrhla, že by volno měli nějak kreativně využít a vyrazit třeba do hodinového hotelu, ten brambora nechtěl. Po deseti letech vztahu mu vířivka, sekt a sex s vlastní manželkou není dost dobrý.

Zajišťuju večírek pro obchodní partnery k dvacetiletému založení naší firmy. Pokyn zněl jasně. Veselé fotografování. Nesnáším fotografování a fotografování dospělých lidí v barevných parukách a žertovných brýlích považuju za úplné dno zábavy. To jim sakra nestačí chlast a jídlo? V prvním momentě jsem Filipovi řekla, že po mně nemůže chtít takový intelektuální propad. No, už to mám zajištěné, i karikaturista přijde. Věkový průměr hostů je zhruba sedmdesát let a to počítám i Kristinu a ročního Honzíka. To bude vážně skvělé jupí.

Na akci máme pronajatý krásný salonek ve čtyřhvězdičkovém hotelu. Musím se dostatečně reprezentativně obléknout. Já mám moc ráda blejskavý oblečení a teď už jsou ho plný výlohy, vyhlédla jsem si jedny stříbrno černé šaty, ale nakonec jsem ušetřila, protože jsem vypadala jako stará cirkusačka. Vezmu si ty loňské červené a nové náušnice nechám pro jistotu na mikulášský večírek, ať každý vidí, že mám napečeno.



Milena má problém, Divadlo v Celetné (2018)

22. října 2018 v 22:00 | Michaela |  Divadla
Autorské divadelní představení Šárky Vaculíkové. Ano, je neteř Lukáše Vaculíka, hezká hubená holčička. Viděla jsem ji ve Všechnopárty Karla Šípa, kde o představení velmi vtipně vyprávěla. Je trošku akfektovaná, ale to jsou skoro všechny hérečky, že. Milena má z nadcházející svatby lehkou paniku, snaží se zjistit, co vlastně manželský svazek muže a ženy všechno obnáší. Sice jsem nejdřív měla pocit, že jsme se Zuzanou špatně, že představení je pro jinou věkovou kategorii, celé divadlo se smálo, jen my dvě ne, ale pak jsme se celkem chytly. Milena se ptá mámy, kamarádek, babiček, zkrátka žen ve svém okolí na jejich vztahy. Všechny ženy ztvárňuje Šárka. Mně se nejvíc líbila babička, ta byla dokonalá. Jak už jsem taková stará a nervózní, trochu mi vadilo překřikování piána. Hra lehká a veselá, vyšumí jako bohemka a nic po ní nezůstane.

P.S. Bloudičko, tři z pěti.

Zdroj: TV Nova

Výlet do Srbů

19. října 2018 v 22:00 | Michaela |  Putování
Loni touhle dobou jsem psala o víkendovém cvičení s Ivou. Chválila jsem hotel Astra a hlavně jeho zaměstnance, kteří se o nás starali jak o vlastní. V komentáři pod článkem mi napsal Mike, že jeho maminka tam pracuje jako recepční. Jak je ta naše země mrňavá, všichni jsme nějak propojení. Pro velký úspěch jsem vyrazila cvičit opět, ve volné chvilce jsem se stavila v recepci a světácky se zeptala, kdože má synka blogera. Trefa napoprý, byla tam jeho máma, dojaté jsme byly obě. Fakt hezký. A co mě ještě potěšilo? Bílé měkoučké osušky krásně vonící aviváží.

Letos nás bylo ještě víc, 40 holek, a co jsme vyváděly večer! Byly jsme úplně rozbabený, smály se všemu, vzpomínaly i na dovolenou na Rhodosu. Jak se jedno odpoledne hodně rozpršelo a my se schovaly do jediné budky na převlékání, moc nás tam bylo, ještě přišla zmoklá Jaruška, ale nechtěla do toho zapařena, jen se hrdě vyprsila, že je Miss mokrý tričko a zase odkráčela pryč. Miss v kategorii 60+, ale i mladý holky by s přehledem převálcovala. Tak tahle Jaruška mě seznámila s Jolandou. Dala tím mému životu úplně jiný rozměr. Pořád teď říkám Velký špatný. Pochlubila jsem se i Druhorozenému. Podíval se znechuceně. Seš vopožděná vo pět let. A co jako? Komu to vadí?

Byla jsem na masáži a pedikuře. Hanka paty ořezává téměř až na kost. Když jsem ji jemně upozornila, že se s nima moc nepáře, jen suše odvětila Však taky nejsou moje. Cvičila jsem přiměřeně a zaplavala si v úplně prázdném bazénu. Teda voda tam samozřejmě byla. Nádherný víkend to byl, skoro bych napsala Heč!


Tatarák

15. října 2018 v 10:00 | Michaela |  Povídání
Pozvala jsem všechny na tatarák. Úplně všechny, ale Ex a babička Hela nemohli. Léty vychytaná akce. Židle dle potřeby dodá naše krásná sousedka Monika. Pro maso jezdím k řezníkovi do Dlouhé ulice, umíchat ho umím dobře a topinky pro jistotu dělají kluci. Nějak jsem ani nepředpokládala, že by Prvorozeného nová slečna tatarák nejedla. Ona by se vůbec nějaká vegetariánka nebo veganka v naší rodině nechytala. Prvorozený měl přijít dříve, Vendulka že dorazí později z práce.

Po zazvonění na domovní zvonek se raketovou rychlostí přiřítil Bong, že štěkal na celý barák snad ani nemusím psát, naštěstí bydlím v prvním patře. Dveře jsem nechala otevřené pro syna a vítala se se psem bouřlivě slovy Ty náš kočkomrde. A vítala jsem se dlouho. Najednou Druhorozený potichu říká Je vážně děsně malá. Kdo? Vendula, stojí v předsíni. Ach jo. Trapas hned na úvod, nakonec přišli najednou. První kolo topinek dělal Druhorozený, něco spálil, tak ho vystřídal Prvorozený a taky spálil. Naštěstí kupuju vždycky dvě malý šumavy. Kromě tataráku umím i skvělou svíčkovou, ale topinky mě pokaždý dostanou. Nechápu.

A jak se mi Vendula líbila? Líbila. Ale já tyhle informace sem psát nesmím, stejně jako Prvorozený už nesmí svým slečnám dávat odkaz na můj blog.

Ke dnu, Anna Bolavá, 2017

11. října 2018 v 20:00 | Michaela
K její prvotině jsem měla dost výhrad. Ke dnu jsem nechtěla pustit z ruky. Sama jsem byla překvapená, jak jsem se nechala strhnout, protože jestli mi Anna v první knize připadala pošahaná, tak tady byli pošahaní úplně všichni, a mně to vůbec nevadilo. Nemůžu ani napsat, že jsem věkem laskavější, protože jsem knihy četla rychle za sebou. Já jsem pražská holka, narozená v porodnici v Londýnský ulici. Přírodu mám samozřejmě ráda, ale nejsem s ní tak spjatá, nedokážu se radovat z každého počasí, proto jsem byla okouzlená tím, jak Anna Bolavá dokáže tu svou jihočeskou krajinu popsat. S pokorou a láskou.

Pospíchá splynout s mlhou, kterou má tak ráda. Dnes ji bude mít sama pro sebe, málokdo z města půjde ven. Je sychravo a lidé se bojí. Dobře jim tak, mlha je nádherná...Její chlad pálí a vlhkost se vplétá do vlasů jako pentle hastrmanů z pohádkových knížek...V močálech houstne mlha a blíží se směrem k městu. Tiše se hýbe mezi stromy, natéká do ulic, obaluje obrubníky a zvedá se podél zdí domů a starých zahrad. Zaplní každou škvíru, pohladí každý hrbol a nateče do každého sklepního okna, které lidé zapomněli zavřít.

Tohle nikdy nedokážu napsat. Cena Magnesia Litera za prózu. Osudy obyčejných lidí z malého města se točí kolem záhadné smrti ženy místního lékaře. Lásky, nelásky, ambice, tajemství, smutek, smrt, kouzla, nedorozumění, stáří, samota. Všechno tu je.



Výlet na Zalány

2. října 2018 v 20:00 | Michaela |  Putování
Tohle nebyl úplně tradiční výlet, protože nás Zuzanin muž odvezl na chalupu mého Ex na Zalány v Brdech. Já jsem chtěla na Svatováclavskou pouť a Zuzana na houby. Přesně jako loni, i ten pes byl s námi. Tentokrát bylo hub ještě méně, větší zima a s Domorodcem jsem se jenom letmo potkala, nějak nebyl ve společenské formě a na pouť nepřišel. Docela bída ve všech směrech.

První večer cestou z hospody v Nepomuku se k nám přidalo rozkošné odrostlé kotě. Bong si ho moc nevšímal, ani když pak v kuchyni ochutnávalo jeho granule. Je zvyklý na Vendulčinu kočku Milu. Na noc jsme kotě vyšoupli na zahradu, ráno čekalo u dveří a vydalo se s námi na houby do lesa. Já se moc nevyznám, ale myslím, že to byla kočička. V jednu chvíli si ji Bong pořádně očichal a nějak se mu příliš zalíbila. Houževnatě se ji snažil packou podstrčit pod sebe. Jí se to nelíbilo, já mu říkala, že je debil, že nepozná kočku. Kočka se ovšem zprznit nenechala, pokaždý vyskočila a sekla ho do čumáku. Druhorozený poprvé zalitoval, že nebyl s námi. Proč?
Protože já bych je někam zavřel a měli bysme štěťata. Kočička ale štěťátka rozhodně nechtěla a od naší houbařské výpravy se odpojila.

Dva dny jsem běhala po lese s heslem Zuzana musí mít houby a na množství, co si odvezla domů, jsem se vážně nadřela a nachodila kilometrů. Na pouť jsem dorazila poněkud vyčerpaná. Řezníkova žena si naše loňské rady vzala k srdci a domácí zákusky zdražila o sto procent, i tak cena 10 korun za kus byla lidová. Připomínám, že předloni je ta dobrá žena rozdávala zadarmo. Nestihla jsem udělat pěkné fotky, smršť nakupujících směřující od řezníkova stolu mi kazila výhled a pak už byly rozprodaný. Já nezaváhala, já měla všechno. Zákusky. Jitrnice, jelito, tlačenku světlou i tmavou s sebou. Grilovanou krkovici a k ní domácí okurky, naložená křepelčí vejce, čalamádu s cuketou a houbami. Aspoň že to žrádýlko zůstává, když láska není.



P.S. Ex chodil v chalupě v krátkých vytahaných boxerkách, vsedě mu z nich čuměly koule. Když jsem ho upozornila, otočil se k Zuzaně a uraženě řekl Jako kdyby mě nikdy neviděla nahatýho. Chudák Zuzana.