Říjen 2018

Tatarák

Pondělí v 10:00 | Michaela |  Povídání
Pozvala jsem všechny na tatarák. Úplně všechny, ale Ex a babička Hela nemohli. Léty vychytaná akce. Židle dle potřeby dodá naše krásná sousedka Monika. Pro maso jezdím k řezníkovi do Dlouhé ulice, umíchat ho umím dobře a topinky pro jistotu dělají kluci. Nějak jsem ani nepředpokládala, že by Prvorozeného nová slečna tatarák nejedla. Ona by se vůbec nějaká vegetariánka nebo veganka v naší rodině nechytala. Prvorozený měl přijít dříve, Vendulka že dorazí později z práce.

Po zazvonění na domovní zvonek se raketovou rychlostí přiřítil Bong, že štěkal na celý barák snad ani nemusím psát, naštěstí bydlím v prvním patře. Dveře jsem nechala otevřené pro syna a vítala se se psem bouřlivě slovy Ty náš kočkomrde. A vítala jsem se dlouho. Najednou Druhorozený potichu říká Je vážně děsně malá. Kdo? Vendula, stojí v předsíni. Ach jo. Trapas hned na úvod, nakonec přišli najednou. První kolo topinek dělal Druhorozený, něco spálil, tak ho vystřídal Prvorozený a taky spálil. Naštěstí kupuju vždycky dvě malý šumavy. Kromě tataráku umím i skvělou svíčkovou, ale topinky mě pokaždý dostanou. Nechápu.

A jak se mi Vendula líbila? Líbila. Ale já tyhle informace sem psát nesmím, stejně jako Prvorozený už nesmí svým slečnám dávat odkaz na můj blog.

Ke dnu, Anna Bolavá, 2017

11. října 2018 v 20:00 | Michaela
K její prvotině jsem měla dost výhrad. Ke dnu jsem nechtěla pustit z ruky. Sama jsem byla překvapená, jak jsem se nechala strhnout, protože jestli mi Anna v první knize připadala pošahaná, tak tady byli pošahaní úplně všichni, a mně to vůbec nevadilo. Nemůžu ani napsat, že jsem věkem laskavější, protože jsem knihy četla rychle za sebou. Já jsem pražská holka, narozená v porodnici v Londýnský ulici. Přírodu mám samozřejmě ráda, ale nejsem s ní tak spjatá, nedokážu se radovat z každého počasí, proto jsem byla okouzlená tím, jak Anna Bolavá dokáže tu svou jihočeskou krajinu popsat. S pokorou a láskou.

Pospíchá splynout s mlhou, kterou má tak ráda. Dnes ji bude mít sama pro sebe, málokdo z města půjde ven. Je sychravo a lidé se bojí. Dobře jim tak, mlha je nádherná...Její chlad pálí a vlhkost se vplétá do vlasů jako pentle hastrmanů z pohádkových knížek...V močálech houstne mlha a blíží se směrem k městu. Tiše se hýbe mezi stromy, natéká do ulic, obaluje obrubníky a zvedá se podél zdí domů a starých zahrad. Zaplní každou škvíru, pohladí každý hrbol a nateče do každého sklepního okna, které lidé zapomněli zavřít.

Tohle nikdy nedokážu napsat. Cena Magnesia Litera za prózu. Osudy obyčejných lidí z malého města se točí kolem záhadné smrti ženy místního lékaře. Lásky, nelásky, ambice, tajemství, smutek, smrt, kouzla, nedorozumění, stáří, samota. Všechno tu je.



Výlet na Zalány

2. října 2018 v 20:00 | Michaela |  Putování
Tohle nebyl úplně tradiční výlet, protože nás Zuzanin muž odvezl na chalupu mého Ex na Zalány v Brdech. Já jsem chtěla na Svatováclavskou pouť a Zuzana na houby. Přesně jako loni, i ten pes byl s námi. Tentokrát bylo hub ještě méně, větší zima a s Domorodcem jsem se jenom letmo potkala, nějak nebyl ve společenské formě a na pouť nepřišel. Docela bída ve všech směrech.

První večer cestou z hospody v Nepomuku se k nám přidalo rozkošné odrostlé kotě. Bong si ho moc nevšímal, ani když pak v kuchyni ochutnávalo jeho granule. Je zvyklý na Vendulčinu kočku Milu. Na noc jsme kotě vyšoupli na zahradu, ráno čekalo u dveří a vydalo se s námi na houby do lesa. Já se moc nevyznám, ale myslím, že to byla kočička. V jednu chvíli si ji Bong pořádně očichal a nějak se mu příliš zalíbila. Houževnatě se ji snažil packou podstrčit pod sebe. Jí se to nelíbilo, já mu říkala, že je debil, že nepozná kočku. Kočka se ovšem zprznit nenechala, pokaždý vyskočila a sekla ho do čumáku. Druhorozený poprvé zalitoval, že nebyl s námi. Proč?
Protože já bych je někam zavřel a měli bysme štěťata. Kočička ale štěťátka rozhodně nechtěla a od naší houbařské výpravy se odpojila.

Dva dny jsem běhala po lese s heslem Zuzana musí mít houby a na množství, co si odvezla domů, jsem se vážně nadřela a nachodila kilometrů. Na pouť jsem dorazila poněkud vyčerpaná. Řezníkova žena si naše loňské rady vzala k srdci a domácí zákusky zdražila o sto procent, i tak cena 10 korun za kus byla lidová. Připomínám, že předloni je ta dobrá žena rozdávala zadarmo. Nestihla jsem udělat pěkné fotky, smršť nakupujících směřující od řezníkova stolu mi kazila výhled a pak už byly rozprodaný. Já nezaváhala, já měla všechno. Zákusky. Jitrnice, jelito, tlačenku světlou i tmavou s sebou. Grilovanou krkovici a k ní domácí okurky, naložená křepelčí vejce, čalamádu s cuketou a houbami. Aspoň že to žrádýlko zůstává, když láska není.



P.S. Ex chodil v chalupě v krátkých vytahaných boxerkách, vsedě mu z nich čuměly koule. Když jsem ho upozornila, otočil se k Zuzaně a uraženě řekl Jako kdyby mě nikdy neviděla nahatýho. Chudák Zuzana.