Tolik jsem se na novou knihu těšila, objednala jsem si ji v mém oblíbeném knihkupectví ještě před vydáním. Jenže Filip asi vlítnul do kanceláře a já v panice objednávku zavřela bez odeslání. Čekala jsem na mail, že si můžu knihu vyzvednout a vono furt nic. Tak ještě jednou a lépe, to mi Filip taky říká.
Už v metru jsem servala igelit a začala číst. Po prvních stránkách jsem byla zklamaná, chvilku trvalo, než jsem si zase zvykla na styl psaní a fakt, že většinu příběhu vypráví desetiletý kluk. Nakonec mě kniha dokonale pohltila a po přečtení se dostavil opět ten pocit prázdnoty. Nádherně psychologicky vykreslené postavy Viktora, jeho matky herečky a přísné babičky, nikdo není ten kladný hrdina, nikomu se nedá fandit bez výhrady. Hana dostává nabídku na roli v seriálu, konečně snad všem ukáže, jak je dobrá. Natáčení mimo Prahu je časově náročné, proto problémového Viktora šoupne ke své matce na vesnici. Nejlepší řešení pro všechny. Opravdu pro všechny? Kluk nezná žádné mantinely a babička je generál, ráda by velela všem. Sžívají se velmi ztuha.
Nebýt toho doplňujícího závěru, kniha by působila asi depresívně. Na druhou stranu jeden rok v běhu života zas tolik neznamená, zvlášť když nebyl tak úplně špatný. Měsíc před touto knihou vyšla i nová Petřina detektivka pro děti Kdo zabil Snížka? Oba příběhy se prolínají, proto já vím, kdo Snížka zabil a dokážu si představit děj. V mojí knize je pátrání po pachateli jen okrajové. Myslím, že neodolám a knihu, třebaže je dětská, si koupím.
Ale proti gustu... 
Říkala jsem si o ní Ježíškovi, ale ten mě úplně zazdil! Už jsem si podala stížnost, tvářil se, že to napraví, ale zatím je ticho po pěšině..