Srpen 2016

Životopis po deseti letech

31. srpna 2016 v 7:34 | Michaela |  Povídky
Jsem stará jako Večerníček, a kromě té padesátky máme společnou už jen dětskou naivitu. I když …blablabla. To jsem tu říkala před deseti lety a dneska mi to vtipný vůbec nepřipadá, ale mám nějakou zrůdnou touhu těch uplynulých deset let zhodnotit. Rozvod mě tenkrát pěkně semlel, ale naštěstí jsem neměla moc času se litovat. Musela jsem si najít práci a nový byt. Ještě před rozvodem jsem nastoupila k Orálkovi jako jeho asistentka. Nic jiného jsem nesehnala, měla jsem praxi jen jako matka, zato dlouholetou. Můj šéf se mi líbil hned od začátku, i přes ten trapas při pohovoru a v kalupu při odchodu jsem si všimla, že snubák nemá, což sice nevylučuje, že není zadaný, ale i tak to pro mě byla pozitivní informace, která mě nakopla k tomu, abych mu zavolala a o práci trochu zabojovala.

Radkovi se narodila třetí dcera. Přiznávám, měla jsem škodolibou radost. Tak moc si přál syna, že naše dcery uvedl jako důvod k rozvodu. Holky z toho naštěsí měly srandu a spíš se věnovaly svým dospělým životům, než našim tahanicím okolo rozchodu a dělení majetku. Adélka byla roztomilá holčička, podobná Radkovi a tím pádem i holkám, chápala jsem jejich nadšení z mimina, a když jsem se časem přenesla přes hořkou porozvodovou křivdu, hlídaly holky ségru i u nás doma.

Alberta se po maturitě nedostala na svoji vysněnou vysokou a odjela do Anglie dělat au-pair. Trochu se tam zasekla, rozjívený děti jí lezly na nervy, teď pracuje v baru, má anglickýho kluka a do Prahy se jí zpátky rozhodně nechce.
Bára dál studuje a pracuje v Radkově optice na Proseku. Je moc šikovná, vždycky byla tatínkova hodná holčička a i s Markétou, svojí macechou vychází velmi dobře.

První týdny v nové práci (co týdny, spíš měsíce) byly vážně hektický. Než jsem všechno pochopila, naučila se, taky jsem musela odpustit Agátě v recepci ten povedený vtípek. Na nějaké tokání se šéfem nebylo ani pomyšlení. Abych vyrovnala svoji citovou deprivaci, koupila jsem si štěně bulteriéra, samozřejmě holku. Maruška je nádherná a ty blbý kecy o prasopsovi nás nechávají v klidu. Do kanclu jsem to měla kousek a chodila venčit místo oběda. Oběma nám to prospívalo a konečně jsem trochu zhubla.

První rande se šéfem bylo až po roce a půl. Byla jsem za ctnostnou, to si teda myslel Václav, to o té ctnosti. Chudák, nevěděl, že mám na sobě vousatý kalhotky. Dobře mi tak, pipce šetrný. Vousatý kalhotky jsou normální černý krajkový kalhotky Evona, u kterých po prvním vyprání popraskaly všechny jemný gumičky a pak smutně visely dolů jako vousy, kalhotky s plnovousem. Bylo mi líto je vyhodit, zastrčila jsem je dozadu do košíku s prádlem a omylem je ten památný den ve spěchu oblékla. Takže žádný důvěrnosti.

Sestěhování dohromady jsem se strašně bránila, ale znáte ty starší chlapy. Chtěl full servis u sebe doma, ale nechtěl Marušku, protože je úzkostlivě čistotný, opravdu až přehnaně. Já jsem se odmítla čoklice vzdát. Dohadovala jsem se s Vaškem rok, než jsme se přistěhovaly. Neměl Marušku rád a Maruška jeho. Nikdy bych nevěřila, že největším problémem ve vztahu a důvodem k rozchodu může být pes. Všechny starosti s venčením, veterinou apod. byly moje, popřípadě Báry. Logicky. Můj pes, moje starosti.

A pak přišel Černý pátek. Brzy ráno jsem jela k zubaři s oteklou pusou a venčení musela přenechat Vaškovi. Zpruzeně mi pak volal, že ho Maruška neposlouchala, nekadila a čuměla na něj výsměšně. Odpovídala jsem jen Dobvze, dobzve (dobře). Pusa furt nechtěla splasknout. Snad se naschvál nevykaká v obýváku, potvora jedna, doufala jsem.
V jedenáct hodin se doma zapnul robotický vysavač. A ty psí hovínka rovnoměrně rozetřel v tenké vrstvě po celé plovoucí podlaze. První přišel domů Vašek, já se zdržela na poště. Okamžitě zase volal a pro změnu nebylo rozumět jemu. Měl astmatický i hysterický záchvat zároveň.

No, pakovaly jsme se obě. Vysavač za patnáct litrů šel okamžitě do popelnice. Jakmile Vašek vychladl, chtěl abychom se vrátily, ale mezi námi toho špatnýho bylo víc, nejen ta posraná podlaha. Nechěla jsem a dala výpověď. Od jisté smrti hladem mě zachránila Eva, nabídla mi práci provozní ve své kavárně kousek od Vltavy. A tady je teprv ten správný hukot a těch pěkných chlapů, co sem chodí...









První zajímavá vzpomínka

25. srpna 2016 v 7:37 | Michaela |  TÉMA TÝDNE
Moje první vzpomínky z dětství z roku 1969, to mi byly tři, jsou spojené s Vinohrady, s domem v Šafaříkově 24, kde mě hlídala moje prababička Marie. V té době jí bylo sedmdesát let. Pocházela z vesnice a už ve dvanácti letech šla sloužit, a přesto byla odjakživa marnivá, nikdy třeba nenosila na hlavě šátek, vždy měla jen malý klobouček. Praděda přišel v první světové válce o nohu. Pak dostal trafiku. Zamlada nosil protézu, ale já si ho pamatuju bez ní, jenom s berlema. Prababička si kdysi domluvila dvě rande najednou a z okna se dívala, kdo přijde první na místo schůzky na roh ulice. Kdo dřív přijde, ten dřív mele. Vyhrál Josef Vnouček a protože byl velký fešák, ani chybějící noha nevadila. Umleli si tři dcery.

Prababička Marie

Rodiče museli chodit do práce, já jsem byla pořád chcíplá a nemohla do jeslí, proto jsem byla u ní. Chodily jsme do parku na Tylově náměstí, teď mi park připadá hrozně titěrný. Občas jsme šly i na náměstí Míru. Ke svačině pribiňák a rohlík. Po dědově smrti jsem spala zastlaná v jeho velké posteli. Volala jsem z ní na babičku, ať za mnou přijde. Až dopletu řadu, odpovídala.

Nejdřív bydleli ve velkém bytě s koupelnou a záchodem ve čtvrtém poschodí, kde byly lepší byty. Dům byl samozřejmě bez výtahu, široké točité schodiště s tepaným zábradlím. A protože bylo schodů hodně, stavovala se babka ve třetím patře u Koblasů popovídat si. Pamatuju si jejich manželské postele s nastlanými peřinami pod přehozem, na kterém seděla panenka v nažehlených bleděmodrých šatech a kloboučku. Strašně se mi líbila a pokaždý jsem si ji chtěla vzít s sebou. Panenka, o které se mi i zdálo. Taky si pamamatuju fotku jejich jediného syna v rámečku na nočním stolku. Krásný tmavovlasý kluk s hustým obočím. V květnu 1945 padl na barikádě. Bylo mu dvacet let. Z toho domu si ještě vzpomínám na pana Smerečanského, byl z Ruska, měl dveře se zlatou, naleštěnou klikou a vždycky mi dal čokoládový bonbon.

Když děda umřel, babička si kvůli schodům vyměnila byt s partají ve třetím (!) patře. Byla hrozně paličatá a do hezkého bytu v přízemí Na Jezerce, který ji sehnali naši nechtěla. Vyměněný byt byl malý, 1+1, bez koupelny. Společný záchod pro dvě rodiny na pavlači. Ta druhá rodina měla lepší toaletní papír, tak jsem si ho brala.
Za několik let pan Koblasa ovdověl a dali se s babkou dohromady. Před rekonstrukcí domu město nájemníky přestěhovalo kousek dál, do Záhřebské ulice. To už šli spolu do jednoho bytu. A mně se po dvaceti letech podařilo vydyndat obdivovanou panenku. Nechala jsem jí ušít nové šaty, ale podcenila jsem výběr barvy, oranžová jí k pleti opravu nesedí.


Připadá vám příšerná? Mně dneska už taky.

Odkvetlá pampeliška II

21. srpna 2016 v 14:55 | Michaela |  Povídání
Nabídka byla pouze jednorázová a byla náležitě využita.

Tuhle větu jsem měla připravenou, protože se Patočka neozval v době, která mi přišla přiměřená. Já jsem holka a prostě nebudu psát první. Je sranda, že v padesáti řeším stejné věci jako v šestnácti. Olina mi vysvětlovala, že je zadaný a tím pádem je delší komunikační dráha. Pak přišla sms, která začínala: Promiň... Tak to taky není dobrý. Při další schůzce mi Patočka mile vysvětlil, že v tom krásném, staromládeneckém bytě nebydlí sám. Na hradě je ženská. Měla jsem se lépe rozhlédnout, asi. Tím se logisticky všechno nějak ztížilo a frekvence posilování je značně omezena. Zřejmě se budu muset pustit do cviků, které jsem si vygůglila. Docela mě to mrzí a hlavně mě mrzí ty promarněné tři roky. Milování s ním je rozhodně lepší než konverzace.

Vím, že nejsem úplně normální, doma se například uklidňuju vytíráním dlažby v chodbě a na sušáku mám kolíčky srovnané podle barvy. Ke všemu jsem lenivá a sušák mám stále roztažený naproti vchodovým dveřím. A to je možná ten problém. Každý chlap, který je požádán o výměnu digestoře/opravu toalety/o sex, první co v mém bytě uvidí, jsou srovnané kolíčky. Většina se snaží hned zdrhnout, a to i ti z první skupiny placení městem. Sportovec zvládnul jen jednu noc a při odchodu mi kolíčky nenápadně zpřeházel. Okamžitě jsem měla kopřivku a než dojel domů, byly kolíčky zase v cajku. Když měl ale přijet Patočka, sušák jsem prozíravě uklidila.


Jsem býčice a v horoskopu na příští týden mám napsáno: Hlavně v rodině se setkáte s maximálním pochopením pro realizaci vašich plánů. To mě rozesmálo. Syn tvrdohlavě odmítá odjet na víkend na chalupu se svým otcem.

Gangsterova přítelkyně, Karolina Ramqvistová, 2009 (česky 2016)

9. srpna 2016 v 20:16 | Michaela |  Knihy
Každý rok jezdím na dovolenou do kempu kousek od Týna nad Vltavou a pokaždé si v Týně v knihkupectví paní Sekyrové koupím nějaké knihy, protože je milá a abych její podnikání trochu podpořila. Většinou mám knihy předem vybrané, přibližně znám jméno autora a název knihy, ale někdy taky ne. Kdysi dávno jsem z Petry Braunové udělala Zdeňku Braunerovou (malířka) a název knihy znala jen velmi přibližně. Paní Sekyrová si poradila i s tak mlhavými informacemi a knihu našla. Víc takových zákaznic a hodí si mašli.

Letos jsem šla najisto, chtěla jsem Gangsterovou přítelkyni. Přečetla jsem si, blbka jedna, recenzi v Reflexu. Švédská kniha roku. Skvělá. Psychologický portrét ženy. Spousta análního sexu. Prostě prázdninové čtení jako víno. Paní Sekyrová samozřejmě takový brak v prodejně neměla, ale objednala, holka zlatá.

První rána byla cena 362,- Kč. Druhá rána byla, že kniha je neskutečně nudná. 284 stránek o unuděné holce, která nechce studovat ani pracovat a nabalí si gangstera, aby se o ni někdo staral. Žádnýho chudáka, k Valentýnovi dostane velký dům. Velmi ho miluje. 284 stránek o holce, která čeká na návrat nebo aspoň zavolání svého milého, který odešel do práce. Přeloženo: odešel přepadnout nějaký peněžní transport a podle potřeby klidně někoho zastřeli. Ona mezitím doma z nudy uklízí, 10x denně otře celou kuchyň ubrouskem na nerez. Samozřejmě dostala i psa, chodí tedy venčit. Logicky kamarádí jen s ostatními manželkami a přítelkyněmi gangsterů, její rodina ji nechápe. Holky se sejdou na večeři. Pijí a šňupou. Taky nuda. Všechny se strachují o své milce, vystavené velkému nebezpečí v podobě úmrtí při výkonu gangsterského povolání. Moc jsem si přála, aby toho jejího někdo odprásknul.

Gangsterovu přítelkyni opravdu číst nemusíte, obětovala jsem se za vás. Případnému zájemci knihu pošlu za cenu poštovného.

P.S. A ten anál tam skoro nebyl.

Prázdniny s puberťákem (vlastním)

7. srpna 2016 v 9:05 | Michaela |  Povídání o puberťákovi
Syn na Rusalku jezdí už od doby, co byl v mém břiše. Kemp v jižních Čechách, třicet chatek k pronajmutí, za nima les. Naše partička dospělých se rozpadla, někdo přestal jezdit, pár starších už umřelo, ale děti spolu drží pořád. Už jezdíme jen na týden, ale pravidelně ve stejném termínu, aby se všechny děti potkaly. No děti, nejstarším už bude osmnáct. Matěj byl loni sám se slečnou. Letos jenom sám. A protože děti dospívají, ze všechno nejvíc řeší vztahy a chtěly je navazovat i v tady, bohužel se úplně nesešly: Matěj chtěl Nikolu, Nikola chtěla Prokopa, Prokop chtěl Vlaďku, Vlaďka chtěla Davida...a David prý chtěl nějakého chlapce. Bylo by hezké, kdyby chtěl Matěje a kruh se uzavřel, ale nechtěl a že je na kluky byla jen pomluva. Mimo kruh zůstala šťastně zadaná Adriana a Roman, kterému to bylo fuk. Počasí bylo skvělé, děti jezdily na kolech do Týna na koupaliště a na kebab, večer v kempu hrály na schovku a tradičně velkoryse přibraly i prcky. Vyžbrundaly litry kofoly, teda kromě jednoho večera, který se maličko zvrhnul. Jinak dobrý. Tak snad příští rok zase.

Jsem krutá matka a trvala jsem na tom, že syn bude o prázdninách chodit na brigádu.
- Proč, když jsou prázdniny?
- Protože o prázdninách se prostě na brigády chodí, taky jsem chodila a brácha též.
Začal tedy pracovat, ale práce bylo málo, chodil jen nárazově. Měla jsem proto potřebu zaměstnat ho drobnými úkoly doma. Napsala jsem na lísteček CO má udělat a nechala vedle snídaně. Ráno byl ještě tuhý, má úplně přetočené spaní. Po návratu z práce nebylo uděláno NIC.
- Proč? Nechala jsem ti lístek.
- Sem ho neviděl.
- To není možný, byl vedle snídaně.
- Sem si jí vzal do postele.
- Aha.
Nevzdala jsem se a lístek druhý den plácla rovnou na chleba.



Až teď nastává nejkrásnější část prázdnin, odjíždí na týden hrát paintball.
- Máš všechno, ta taška je nějaká prázdná...
- Tak si tam vlez.
Nevlezla. Potupně jsem syna předala u autobusu. Proč potupně? Protože on všem tvrdí (hlavně holkám), že žije sám.

Učitelka (2016), SR

1. srpna 2016 v 19:28 | Michaela |  Filmy
Tradičně kino Světozor, já snad ani jinam netrefím.

Po české televizní inscenaci Zakázané uvolnění tu máme slovenskou televizní inscenaci Učitelka.
Základem příběhu je skutečná událost z osmdesátých let. Utajená třídní schůzka, na které za podpory ředitelky školy podepisují rodiče (nejdřív jen tří dětí) stížnost na třídní učitelku. Scény ze schůzky střídají prostřihy na začátek školního roku, kdy nová učitelka nastoupila a následně vytvořila podnik Proučitelku, s.p.

Film o lidské posranosti se vzepřít, protože ani soudruzi by své soudružce takovýhle chování nedovolili. A rodiče zabojují, až když jde opravdu o život. Souška si z dětí i jejich rodičů udělala otroky. Odměnou jsou prozrazená témata zkoušení a písemek a vlídné zacházení. Matka kadeřnice dělá vlasy zadarmo, taxikář vozí zadarmo, astrofyzik se k ničemu nehodí, ale mohl by poskytovat (kvalitní) sex. Nechce, pacholek, tak frustraci odnáší syn.

Celý film jsem přemýšlela, jestli bych své děti pustila uklízet k učitelce domů. Myslím, že ne. Osmdesátý léta nejsou padesátý. Učitelka Zuzany Mauréry je sladká bolševická mrcha (Nejlepší ženský herecký výkon, MFF KV). Přesně odpovídající vtipu Jaký je rozdíl mezi učitelem a pedofilem? Pedofil má děti rád.

Konec naprosto předvídatelný, ale kdyby tam nebyl, byla bych asi taky nespokojená. Skvělá, naprosto skvělá hudba Michala Novinskiho. Jan Hřebejk dostal ve Varech Křišťálový globus, cesta k dalším grantům je tedy otevřená.