Bába Přechodová

Neděle v 10:48 | Michaela |  Povídání
Když jsem byla malá, přišlo mi divné, že jsou těhotné i staré ženy, věkem spíš babičky. Máma mi vysvětlila, že jsou jenom tlusté. Velké břicho, hubené nohy. Dávno vím, že to jsou báby Přechodové, kterým prostě po přechodu narostlo příšerný břicho, protože tam se teď tuk ukládá nejraději. Ženský, co už na sebe kašlou, čumí na seriály, nebarví si vlasy a cpou se sladkým. Pomalu se jim blížím.

Nikdy jsem moc nejedla rohlíky, Zuzaně jsem se kdysi hrozně posmívala, když měla rohlíkové období, naštěstí si to nepamatuje. Rohlíky dávno nejí a drží si, potvora, pořád stejnou váhu. Zato já jsem začala rohlíkovat. V podstatě od prázdnin každé ráno snídám rohlík s meruňkovou marmeládou. A pokud pečivo zbude, vezmu si i do práce. Překročila jsem magických 60 kg. Jsem nějaká otočená, všude se křičí, jak je bílá mouka špatná a já se s ní v tomhle kritickém období ženy spouštím. A čokoláda. Běžně hodně, ve stresu dvojnásob a stresující je pro mě v poslední době skoro všechno. A cukr. Do čaje 2,5 lžičky, sice třtinového, ale furt je to cukr. Rohlík a 5 lžiček cukru (2 hrnky čaje) můj start do nového dne.

Moje matka se obléká nestandardně celý život, proto si ani nepamatuju, že by se chtěla oblečením nějak výrazně omladit, štíhlá je i v sedmdesáti a má o čtrnáct let mladšího přítele. Stále miluje růžovou, vzpomínám třeba na příšerný růžový plastový náušnice. Kruhy jak z tělocvičny. V zimě ráda nosí všelijaké barety. Druhorozený se vždycky ptá: Babička jde s náma? A zase bude mít na hlavě deku? Je i velkou milovnicí paruk, ovšem ledabyle nasazených s výsledným efektem právě probíhající chemoterapie. Já se oblékám nudně, šedivě a černě, možná ze mě mluví závist.

Po čtyřicítce jsem si nechala udělat nad zadkem tetování. Měla jsem pocit, že to ještě stojí za to. Stálo. Prvorozenému jsem poslala fotku. Všem v práci ji ukazoval. Tý jo, moje máma má kérku a já ne! Hmm, ty máš mladou mámu, říkali mu. Kolik jí je? Čtyřicet tři. Hmm, tak to máš starou mámu. A co si mysleli, že jsem ho měla ve dvanácti?!

Zřejmě v panice z nadcházejícího stáří jsem si koupila teniskové kozačky/kozačkové tenisky. Cílová skupina: dvanáctiletý holky. Inspiraci jsem našla u zdejší mladé blogerky, hned jsem věděla, že ty boty chci, i když mi bylo jasný, že do práce v nich chodit asi nebudu. Asi určitě. Napadla mě Náplavka, už se těším na teplo a na trhy. Druhorozený málem omdlel, když je uviděl. Zakázal mi je nosit nejen, když jdu někam s ním (v poslední době pouze nákupy žrádýlka), ale úplně. Mám je vyhodit. Okamžitě!


Ztracené mládí v nich už nedohoním, zkusím alespoň utéct té starobě.



Pro zvědavou Bloudičku
 

Další články


Kam dál

Reklama